Čtvrtým je „Madly in Love“ (2014). Film, který není o lásce – je o lásce, která nefunguje. Dvě ženy, které se hádají, líbají, obviňují, odpouštějí – a znovu hádají. Není to melodrama. Je to psychologická hádanka, kde každá scéna je jako rozhovor ve 3 hodiny ráno, kdy říkáte všechno, co jste předtím neřekli. Film nedává odpovědi. Dává svolení mluvit.
Pátým je „More Than Love“ (2020). Německý film o třech ženách různého věku – babičce, dceři a vnučce – které společně natáčejí dokument o lásce. Ptají se jedna druhé: „Co jste cítila, když jste se poprvé zamilovala?“ „Co jste ztratila?“ „Co byste změnila?“ Film je rozhovorem proměněným ve film. Nerozpláče vás – nutí vás vzpomínat. Potom se na sebe nedíváte. Ohlédnete se zpět – a uvědomíte si: jste všichni stejní.
Tyto filmy nejsou pro „rozptýlení“. Jsou pro otevření se. Když se na ně díváte s přáteli, nesedíte jen tak vedle sebe. Vytváříte si prostor, kde můžete být sami sebou – bez masek, bez výmluv, bez strachu z nepochopení. Jsou to filmy, které nezůstávají na plátně. Ale ve vaší paměti. A ve vašem srdci.
