Večer s přáteli je posvátný čas. Žádní muži, žádné děti, žádné závazky. Jen koktejly, deky, křupavý popcorn a filmy, které vás donutí říct: „Už jste to někdy dělali?“ Není zde potřeba drama – je zde potřeba upřímnost. Zahraniční kinematografie nabízí přesně to: filmy, kde ženy nejsou druhořadé, nejsou oběťmi, nejsou objekty lásky – ale protagonistky se svými chybami, silou, humorem a bolestí.
Prvním je „Mad Maxima“ (2018). Nejde o závodění. Je o ženě, která ztratila všechno – a začala znovu. Není litována. Není zachráněna. Ona je ta, která bojuje. Film je plný černého humoru, drzých replik a divokých scén, kde hrdinka pořádá večírek uprostřed pouště, aby se pomstila svému bývalému manželovi. Je to antiromantický film, který zní jako pláč srdce. Pak se nejen zasmějete – křičíte: „To chci taky!“
Druhým je „Holky“ (2015). Je to o třech kamarádkách, které se rozhodnou „změnit svůj život“ – počínaje tím, že dají výpověď v práci, přestěhují se do Miami a založí si koktejlový podnik. Tohle není „Jsme superhrdinky“. Je to „Jsme unavené, nervózní, nedokonalé, ale neuvěřitelně skutečné ženy“. Film přátelství neidealizuje – ukazuje, jak přežívá, i když svou kamarádku nenávidíte. A právě v tom je jeho síla.
Třetím je „That’s Not Me“ (2019). Britské komediální drama o ženě, která po nehodě ztratí paměť a začne žít jako úplně jiný člověk. Její manžel, přátelé a kolegové – všichni si myslí, že je „lepší“. Ale ona sama sebe nepoznává. Film si klade otázku: kdo jsme, když nás nikdo nevidí? Je to vtipné, smutné, dojemné – a ideální pro večer, kdy si chcete povídat o tom, jak se měníme, abychom byli „přijati“.
