Rodinný večer není jen o sledování televize. Je to rituál sbližování: když se babička zasměje vtipu, dítě poprvé uvidí kouzlo animace a táta, předstírající, že nepláče, si tiše utírá oči. Výběr filmu zde není otázkou vkusu, ale vytvořením prostoru, kde se všichni cítí součástí. A pokud vás už nebaví kreslené filmy o mluvících zvířatech, je čas vybrat si něco vřelejšího, hlubšího a univerzálnějšího. Zahraniční filmy nabízejí přesně to – bez jazykových bariér, s emocemi, se kterými se každý dokáže ztotožnit.
Prvním filmem je „Hledá se Nemo“ (2003). Snad jeden z mála animovaných filmů, kde se příběh otce hledajícího syna stává metaforou lásky, strachu a důvěry. Děti se smějí pronikavému hlasu Dory, zatímco dospělým se sevře srdce, když Marlin poprvé řekne: „Obávám se, že se nevrátíš.“ Není to jen příběh o moři – je to příběh o tom, jak nám láska pomáhá překonávat strach. A neexistuje jediná postava, která by nebyla dojemná, vtipná nebo poučná. Vhodné pro všechny věkové kategorie – od 4 do 84 let.
Druhým je Malé ženy (2019). Adaptace klasiky Berthy Alcottové, ale s moderním srdcem. Film se nesnaží být šablonovitým „rodinným filmem“ – ukazuje, jak rodiny rostou, hádají se, odpouštějí a podporují se. Čtyři sestry, každá s jinou osobností, čelí chudobě, ztrátě, lásce a snům. Každá z nich je odrazem někoho z vaší rodiny: nejstarší, která drží vše v rukou; nejmladší, která všechno cítí; tiché, která všechno vidí; a rebelky, která všechno mění. Film je krásný jako obraz a upřímný jako rozhovor u večeře.
