Za šesté, běhejte sami, ale ne izolovaně. Najděte si skupinu, kde každý běží svým vlastním tempem. Kde nikdo nespěchá. Kde je jen přítomnost. Tohle není trénink. Je to sociální podpora beze slov. Výzkumy ukazují, že lidé, kteří běhají ve skupinách, se u tohoto sportu déle drží – i když se nestýkají.
Za sedmé, nesrovnávejte se s ostatními. Někdo uběhne 10 km za 40 minut. Vy uběhnete 5 km za 35. Není to „pomalejší“. Je to vaše cesta. Srovnávání je vyčerpávání energie. Běh není soutěž s ostatními. Je to dialog se sebou samým. A v tomto dialogu nejsou žádní vítězové. Jste jen vy.
Za osmé, dovolte si běžet pomalu. Ne jako závodník každý den. Někdy se i jen krok promění v běh. Tomu se říká „regenerační běh“. Nezlepšuje výkon. Obnovuje nervový systém. To není slabost. Je to moudrost.
Za deváté: běhejte za špatného počasí. Déšť, zima, vítr – to nejsou překážky. Je to vstup do přítomnosti. Když běháte v dešti, nemůžete se nechat rozptylovat. Nemůžete „myslet na práci“. Jste tady. A to je vzácný dar. V takové dny neběžíte jen tak. Pamatujete si, že jste naživu.
Za desáté: neběhejte proto, abyste se stali někým jiným. Běh vás nepromění v „dokonalé“. Nedělá vás štíhlejšími, rychlejšími, silnějšími – v žádném vnějším smyslu. Dělá vás celistvějšími. Přestanete běžet sami před sebou. Začnete běžet sami se sebou. A v tom je celá síla běhu. Nevyžaduje dokonalost. Vyžaduje přítomnost. A právě to z něj dělá nejhlubší sport na planetě.
