Tanec není o technice. Není o výkonu. Není o soutěžích. Je o svobodě těla, která nevyžaduje slova. A pokud si myslíte, že tanec je pro „umělce“, mýlíte se. Tanec je pro každého, kdo se chce znovu cítit jako člověk.
Zaprvé, tanec je jediný sport, kde „neděláte“ – „stáváte se“. Ne„provádíte pohyb“. Vstupujete do něj. Neskáčete „neskáčete“ – vyjadřujete se. Není to sport. Je to umění živého těla.
Zadruhé, učíte se být v přítomnosti. V tanci nemůžete myslet na práci, minulost ani budoucnost. Musíte být tady – teď. A pokud myslíte, ztrácíte rytmus. Je to meditace v pohybu, ale s hudbou. A funguje lépe než jakákoli meditace vsedě.
Zatřetí, tanec se znovu propojuje s tělem. Žijeme ve světě, kde je tělo „objektem“. Tanec je návrat k tématu. Cítíte, jak vám dýchá hrudník, jak se vám pohybují kyčle, jak vám vibrují ramena. Přestáváte být „ve své hlavě“. Stáváte se svým tělem.
Za čtvrté, tanec je o přijetí nedokonalosti. Nemůžete tančit „dokonale“. Nemůžete replikovat pohyb jako ve videu. To je nemožné. A v tom spočívá síla. Naučíte se: Můžu být nedokonalý a přesto být krásný.
Za páté, tanec je o neverbální komunikaci. Nemluvíte. Nevysvětlujete. Ukazujete. A to je vzácná dovednost. Ve světě, kde všechno vyžaduje slova, vám tanec dává jazyk, kterému srdce rozumí.
