Za šesté, je to sportovní terapie pro psychiku. Výzkum z Bristolské univerzity ukazuje, že lidé, kteří pravidelně plavou, zažívají 40% snížení úzkosti a 60% zlepšení nálady. Proč? Protože voda je prostředí, které vás objímá. Nic od vás nevyžaduje. Prostě vás drží. A to je hluboká terapie.
Za sedmé, nesoutěžíte sami se sebou – soutěžíte s vodou. Neběžíte rychleji než včera. Snažíte se, aby byl pohyb plynulejší. Je to umění. Není to sport. Je to hledání harmonie mezi tělem a živly. A právě proto je plavání tak těžké přestat.
Za osmé, je to jediný sport, kde můžete být úplně sami. V bazénu neslyšíte hluk ostatních. Nevidíte je. Jste ve svém vlastním světě. A to je vzácný dar ve světě, kde všechno vyžaduje pozornost. Plavání je prostor pro ticho. A nemusíte se o něj s nikým dělit.
Za deváté, nevyžaduje „výsledky“. Nemusíte plavat 100 metrů. Můžete plavat jen 5 minut. A to je v pořádku. Plavání se neměří v metrech. Měří se kvalitou vašeho dýchání, vaší relaxací, vaší přítomností. Je to sportovní praxe, která netrestá. Obnovuje.
Za desáté, když vylezete z bazénu, necítíte se unavení. Cítíte se obnovení. Není to jako po cvičení v posilovně. Je to jako po hlubokém spánku. Vaše tělo nebolí. Vaše mysl není přetížená. Jste vnitřně čistí. A to je vzácné. Plavání vám nedává „výsledky“. Dává vám stav. A to je to, co z něj dělá nejléčivější sport na planetě.м
